Veňku už svítá a ty pořád ještě spíš, máš ještě půl noc na řasách.Sny, co se ztrácí, jsou ti zrovna mnohem blíž, nežli má touha být v těch snách.Takový malý zázrak z hrození, taková malá pojistka,rocitáš do budíku zvolnění, jsi moje střela do štístka.Řekni, kam se ztrácíš a kam odcházíš, proč ráno věčně netrvá.Střechy jsou zmoklí a tví klíče ve dveřích, hámení lásky potrvá.Zblížení duší trvá na věky, ty snad tu lásku něžně sád.A jestli někdy někam odletí, spíde mi půl noc na řasách.Na řasách půlnocných, zvony spíš, hrození.A spolu hlídat, až se dá, hrození.Rozhodíš vlasy, jen tak volně napolštáš, sluneční slit je provoní.Když dávám ruku na tvou hebkou dětskou tvář, váza se růži pokloní.Krásně ti po heřmánku voní dešť, jak ustráň v létě rozkvetlá.Jak rád bych v lese hladil mě kýme, na který ty bys poklekla.Politá živou vodou v řece blouznění, byla jen zvláštní odměna.S tebou to lásko nebyl nikdy žádnej hřích, byla to srdcí ozvěna.Kudy a kam tě cesty povedou, najednou začínám místra.Láska je trízeň, když tě podvedou, zbyde jen půlnoc na řasách.Na řasách půlnocných zvony smíš rozhezný.A spolu hlídat, až se dá rozheň.